Ponechme stranou metodu posuzování loga systémem líbí–nelíbí, která možná může fungovat při vybírání reprodukce Van Goghových Slunečnic nad chalupářský krb, nikoli však při posuzování kvalit loga. Řečeno kynologickým slovníkem, jádro pudla je v diskusi nad zatím NEzveřejněným vizuálním systémem, s jehož koncepcí vyhrál Štěpán Malovec celou soutěž.
Co takhle zkusit analogii: Odboráři z automobilky se bouří a hlasitě protestují proti novému modelu vozu. Nelíbí se jim nová barva laku, nové zpracování odporuje zažitým tradicím, lidé v České republice jsou prý zvyklí na léty osvědčený typ a kdesi cosi. Co na tom, že zatím nebyl zveřejněn ani prototyp vozu, spíše jen prosákla barva z nedovřené plechovky.
To, že se na veřejnost dostala část tohoto konceptu (a sice logo samotné), ještě nic nevypovídá o kvalitě celého systému. Posuzovat dle myši kvalitu operačního systému střihli by si možná v Delftu. Anebo v Čechách. Počkejme si na rok 2007, kdy nám Česká televize předvede nový kabát Malovcova střihu, s čitelnou typografií, koncepčně řešenými znělkami, předěly, webem atd. Pak snad budeme moci zhodnotit, zda krejčí měřil spávně. Ale to snad posoudí nejlépe zase jen krejčí. „To sou paradoxy, co?“
(citace Audience, Václav Havel, 1975)